„Manželka ztratila zájem o společný sex. Nevyhledává ani dotyk, políbit se nechá na tvář. Má smysl s tím bojovat (vede to k hádkám), nebo je rozumné se s tímto – uznávám, že po deseti letech možná u někoho zákonitým a nezvratným – vývojem smířit?“ zeptal se prostřednictvím Psychologie.cz čtenář Roman.

„Žít od pětatřiceti bez sexu asi ani není zdravé,“ pokračuje. „Jsem blízko tomu, že přehodnotím svůj názor na nevěru. Nikoho zatím nemám (manželka také ne), svoji ženu i rodinu miluji, možnost uspokojení jiným způsobem využívám, ale cítím (a okolí také), že se měním. Jsem výbušnější, mívám sebelítostivé stavy, ztrácím sebevědomí.

Nejde mi o nějaký terapeutický pohled na náš vztah, jde mi o tu čistě fyzickou, sexuální stránku věci. Nepotřebuji konejšivou odpověď, hodně jsem o tom četl a přemýšlel, myslím, že jsou všechny možnosti vyčerpané. Jak jsem uvedl, řešit to na straně manželky, resp. společně nešlo, zkoušeli jsme to dva roky i s pomocí psycholožky. Po všech stránkách jsme kompatibilní pár, jen ten sex je pryč.

Když to zjednoduším, ptám se: může vůbec psycholog nebo sexuolog navrhnout nebo aspoň naznačit, že může být sex mimo manželství řešením?“

Sex po deseti letech

Když se podíváte v časopisech na různé poradny, zjistíte, že jedna z nejčastejších otázek na psychologa, sexuologa či partnerského poradce se týká vyhýbaní se jednoho z partnerů sexuálním aktivitám. Je vůbec možné si i po deseti letech užívat partnerského sexu?

Z úst odborníků můžeme často slyšet, že je normální a přirozené, když po několika letech vztahu už pro sebe partneři nejsou atraktivní. Jediná možnost pak je smířit se s tím. Já osobně to za přirozený jev nepokládám.

Spíš si myslím, že pro většinu lidí je toto vysvětlení prostě jen jednodušší. Mají omluvu, že se svým životem nemusejí nic dělat (a ještě se třeba zamýšlet nad tím, co všechno jim vlastně v životě nefunguje).

Je jasné, že prvotní zamilovanost netrvá věčně. Na začátku stačí třeba jen gesto milované osoby a hned máme pocit, že kolem nás vybuchují salvy ohňostrojů. Kdykoli zůstaneme v místnosti sami, musíme toho náležitě využít a pomilovat se. Když tato fáze pomine, nemusí to znamenat, že se pro nás sex stane nudou nebo že se vytratí vzájemná přitažlivost.

Potřeba sexu je pudová záležitost. Pokud v této oblasti něco nefunguje, zákonitě to navozuje pocit nespokojenosti. Ten se může projevovat různě a v rozličných sférach života.

„Cítím, že se měním. Jsem výbušnější, mívám sebelítostivé stavy, ztrácím sebevědomí,“ popisuje svůj stav Roman. Frustrace se může projevovat mnoha dalšími způsoby – na zdraví, v práci, ve vztazích s přáteli, v celkovém emočním ladění.

Co se skrývá pod povrchem

Pokud se pár rozhodne problém řešit, čeká obvykle rychlé a jasné návody na to, jak zase vrátit do vztahu intimitu. Nejlépe stručný manuál. Když ho nedostane, velká čast párů hledání řešení vzdá.

Skutečné důvody ženiných obtíží mohou být různé. Mohlo se ozvat něco, co z pohledu muže není viditelné.

Pokud žena odmítá sex, někteří muži to jednoduše uzavřou tím, že je frigidní (to je dost pejorativní označení a ani zdaleka nevystihuje podstatu problému). Problém to sice nevyřeší, ale muž si tak může ulevit ze své frustrace (cítí právo trestat ženu tím, že ji poníží). 

Skutečné důvody ženiných obtíží mohou být různé. Mohlo se ozvat něco, co z pohledu muže není viditelné: emočně silné zážitky z minulosti (které se nemusely nutně týkat sexu), specifická výchova, osobnost, osobnostní ladění, hormonální rozkolísanost, zvýšený stres, životní změna (změna v zaměstání, stěhování, změna ve vztazích apod.).

Velmi běžnou příčinou je, že se žena zamiluje do někoho jiného – a ona chce zůstat této lásce věrná. Přitom úplně stačí, aby se jednalo o platonický vztah.

No a nejčastější příčinou je nespokojenost ve vztahu. Řešení této situace je velmi náročné, protože vyžaduje stejně silnou zaangažovanost a zájem o vycouvání ze slepé uličky od obou partnerů.

Doživotní celibát?

Důvody neúspěchu při řešení mohou být například:

• nezájem řešit problém společně
• odmítání ze strany partnera
• nedostatečný vhled na příčiny obtíží
• nesprávné vedení někým z venku.

Jaké možnosti partnerům v takovém případě zbývají?

• doživotní celibát – pro většinu lidí možnost nepřijatelná
• partner s vyšší sexuální potřebou si pomáha masturbací – pro mnoho lidí přijatelné řešení
• patneři se rozejdou – tato možnost je hlavně na začátku terapie pro klienty téměř nepředstavitelná
• neuspokojený partner si najde milence.

Zvláště poslední možnost vyvolává různé otázky a diskuze. Má spousty zástanců, ale i odpůrců. A lidé se často dožadují, aby nejrůznější autority (kněží, psychologové) potvrdili legitimnost tohoto kroku. Jako by potřebovali svolení.

Může ale psycholog doporučit nebo alespoň naznačit, že je nemanželský sex jednou z cest?

Ano, je to jedna z cest

Odborník skutečně může takový vývoj ve vztahu „posvětit“, ale všechno má svá pravidla. Psycholog – terapeut by to měl mít hlavně sám velmi dobře srovnané. Měl by mít jasně definovaný postoj k mimomanželskému sexu, aby nepodsouval klientům své pocity jako obecné pravdy. Aby nemoralizoval nebo naopak netlačil klienty do věcí, jež jsou mimo hranice jejich přirozenosti.

Ideální je, když tuto ideu přinese do terapie jeden z manželů nebo životních partnerů. Psycholog se pak stává jejich průvodcem v těchto nebezpečných vodách. Mapuje terén, ukazuje na možné nebezpečné úseky, dává možnosti volby, kterou cestou se vydají.

Sleduje stav vyčerpání svých klientů a množství „energetických zásob“, jež budou potřebovat na další úseky cesty. Předvídá, kam je které jejich rozhodnutí může zavést.

Pokud by psycholog zjistil, že to je pro něj příliš náročný terén, na který nemá dostatečné vybavení, bylo by zodpovědné a profesionální, aby to svým klientům sdělil a doporučil jim pokračovat s některým ze svých kolegů.