Co mě naučil život s psychopatem

Nikdy jsme se nepohádali. Až mnohem později mi došlo, že jsme někdy i celý den vůbec nekomunikovali.

Psychopat. První vzpomínka, která se mi v souvislosti s tímto pojmem vybaví, je obyčejný vlahý jarní den. Sedím na houpačce a čtu svému budoucímu muži článek v novinách. To je zajímavé, píšou tam, že pro psychopata není zívání nakažlivé jako pro zbytek populace. Chybí mu nějaká centra v mozku a schopnost empatie. Ostatní vnímá jako pouhé objekty. Své oběti.

Aha, reaguje on a dál pokračuje v sekání trávy.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Nespravedlnost v práci

Míň peněz, horší podmínky, neférové hodnocení. Jak se bránit?

11 min

Důvěřuj procesu

Změna se děje, i když není vidět. Mnohdy pomůže nechat věci jít jejich cestou.

16 min

Nemůžu tě mít

Vídáme se, jsme kamarádi. Nebo cítím něco víc? Jenže druhý už vztah má.

14 min

Vnitřní scénáře

Nebuď důležitý. Takovou zprávu si můžeme odnést z dětství do života. Jak se jí zbavit?

14 min

Osobní maják

Když víme, na čem nám záleží, naše cesta není vždy snadná. Má ale smysl.

8 min

22. 11. 2016

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.